Jablečné růže

Zdravím všechny :-)

Někde na Facebooku jsem onehdy viděla recept na tyto jablečné růže :

A protože se mi to moc líbilo, řekla jsem si tuhle, že to vyzkouším. Bohužel jablka, která jsem měla doma na to nebyla úplně nejvhodnější. Aby růžičky pěkně vynikly, jablíčka by měla být pěkně červená. No tak snad příště.. :-)

Na růžičky budete potřebovat pouze listové těsto, jablka, cukr, vajíčko na potření.

Jablka nakrájejte nebo nastrouhejte na tenčí plátky a nechte přejít varem, aby se vám při rolování růžiček nezlomily. Já jsem ještě přikápla trochu citronové šťávy, abych měla jistotu, že neztmavnou:

Jablka sceďte, nechte okapat. Zatím si rozválejte listové těsto na plát silný cca 2-3 mm. Ten rozkrájejte na plátky cca 3 cm široké :

Na plátky těsta rozložte okapané plátky jablek :

Pásky s jablky opatrně zarolujte, konec těsta přitlačte a dejte na plech na pečící papír (já to zvládla i bez něj, došel :-)

Koukající těsto potřete rozšlehaným vejcem a dejte péct cca na 180-200 stupňů. Prostě to upečte do zlatova podle toho jak peče vaše trouba :-)

Hotové pocukrujte moučkovým cukrem. Dle mého jsou nejlepší, když jsou ještě trochu vlažné. Ale zmizely i ty, které už byly studené :-)

Dobrou chuť

Zdenka

Dita P.

První díl Deníku Dity P. jsem v televizi viděla tak trochu náhodou. Na ostatní už jsem se vyloženě těšila. Fakt je, že verbální projev Dity Pecháčkové je velmi diskutabilní, zprvu mě to fakt rvalo za uši. Ale protože mám ráda věci nekonformní a neprůměrné, tak jsem jí tak nějak přišla na chuť. Čiší z ní totiž taková chuť k jídlu, k dobrým věcem, k životu... Ale i dle příspěvků v diskusi k pořadu a i podle reakcí známých se lidi dělí na ty co jí milují a ty co jí nesnáší. Klasika. Tak já se přiznávám bez mučení: je zvláštní, je svá a já jí mám ráda. A většina receptů je ňamková.

No a protože se mi televizní díly líbily (zabte mě...), tak jsem si tůůze přála k vánocům její knížku receptů. Jenže byla beznadějně vyprodaná, a tak jsem se jí dočkala až tento týden. Děkuji, drahý muži :-)
Knížka je vééliká (cca 25x27cm),tlustá (3cm), drahá,ale ..... krásná. Na pěkném papíru, s krásnými fotkami.

Jediné, co bych jí asi vytkla je, že nevím jak přežije stálé otvírání a zavírání, protože je jen lepená a já už teď tuším, že v ní budu listovat poměrně často. Ke každému receptu je totiž fotografie výsledného produktu a fotky jsou moc pěkné. A taky možná bude za čas dost poslintaná :-))), protože u každé (téměř každé) fotky se člověku sbíhají sliny.

A co mě na ní nejvíc baví jsou Ditiny komentáře u jednotlivých receptů. No řekněte sami: "Těleso ponořené do vanilkového krému je nadnášeno silou čokolády těleso polévající...." Její retrospektivy z dětství jsou milým pohlazením po duši, známe to všichni, všichni jsme dělali na krupicové kaši přehrady pro roztékající se máslo...
Prostě za mě určitě velká radost z dárku a velké potěšení při čtení.

A dneska první odzkoušený recept. Už v televizi jsem si říkala, že to bude dost dobrý. A co? Je to krutopřísně dobrý.
Ditina Krkovice na medu je skvělá. Příprava sice trvá 3 hodiny (plus minimálně hodinka a více naložit), ale určitě se vyplatí si počkat. Masíčko měkkoučké, chuť skvostná. Nesehnala jsem sice barbecue omáčku Jack Daniel's, ale celkem zdatně jsem ji nahradila touhle omáčkou od Otma a doplnila to 50ml whiskey :-) :

Takže výsledný produkt dopadl takto:

Není to tedy úplná dietka, ale je to labůůůžo. A jednou za čas, proč ne. Jedli jsme to jen s houskama nebo chlebem, ale přílohu si asi může vybrat každý sám.
A pro zájemce tady samozřejmě mám i recept: krkovička na medu
Dobrou chuť !!